Jelikož jsem jestě štěňátko, tak mě páneček s výcvikem šetří:o) Ale říkal mi, že to už moc dlouho trvat nebude. Tak jsem zvědavá. Když jsem přišla do nového domova, tak jsem byla strášně ukňučené štěně- vůbec nic se mi nelíbilo. Ale páneček mě bral na procházky ven hned od začátku (to mi byly 2 měsíce). Prvně jsem si zvykala na svoje jméno. To jsem si zapamatovala rychle. Hany! A když už vím jak se jmenuji, tak musím přiběhnout k pánečkovi, když zavolá. To dělám ráda- dostanu za to vždycky pamlsek, nebo aspoň pochvalu:o) Potom páneček pořídil píšťalku a pískal na ni vždy, když na mě volal. Tak jsem se za chvilku naučila přiběhnout jenom na zapískaní. Páneček říka, že na píšťalku reaguju o moc líp než na zavolání- asi je to tím, že je lépe slyšet a má výšší tón. A když páneček zapíská 2x a řekne "ke mně", tak musím přiběhnout a sednout si přímo před něj a čekat. S čekáním mám trochu problém (jsem štěně rozverný). Ale sednutí byl úplně první povel, co jsem se naučila- trvalo mi to jenom 2 dny:o) Teď mi páneček říká "daun" a přitom mě tlačí k zemi - to se mi vůbec nelíbí. Ale vím, že pak bude odměna, tak si lehnu:o) A to je asi tak všechno. Myslím, že za měsíc mi skončí bezstarostné dovádění a válení se v pelíšku...